Sbohem, prázdniny! ♥ Ahoj, září!

Článek na prvního září jak dělaný, asi. I když já ještě prázdniny mám. Ještě dva týdny, než se opět přestěhuju částečně do Brna a zahájím druhý ročník svého vysokoškolského studia. Ale postupně už začínám řešit rozvrh, věci kolem "stěhování", brigádu a tak je asi čas dát volným dnům sbohem!

Dlouho jsem se se žádným článkem neozvala, vlastně celé léto jsem nenapsala ani čárku. Chtěla jsem postupně přidávat články s fotkami z výletů, recepty, nějaké tipy a podobně. 

Ale neměla jsem na to náladu. 

7 věcí, co dělám proto, aby mi bylo fajn

Myslím si, že je důležité mít se rád a cítit se dobře. Není to ale tak jednoduché a člověk si k tomu musí dojít sám, i když to je dlouhá cesta. I u mě byla. Většinu dospívání jsem se vyloženě ráda neměla, hledala jsem jen samé chyby, jakože mám deset kilo navíc, nemůžu zhubnout, tam mám pupínek, nepoddajný vlasy, nemám žádné sebeovládání (protože jsem snědla u televize celou čokoládu) a tak dále. Mohla bych tady být ještě za týden, kdybych měla napsat všechno, co na mně bylo špatně. 

Z člověka vyzařuje to, jak se cítí, jestli je spokojený, zdravě sebevědomý, pozitivně naladěný. Jasně, že život není samý sluníčko kytičky, každý den není posvícení a občas přijdou trable. U mě stačí např. zkouškový, a už jde dobrý pocit pomaličku do kopru :D

 Život je jenom jeden. Je třeba si ho užívat, i když občas přijdou starosti. 

Aby se líp učilo ...

A je to tady po 3-4 měsících zase. Vysokoškoláci to znají - zkouškový dvakrát do roka, takže dlouhodobější stres dvakrát do roka. Aspoň pro mě to minulý semestr docela stres byl, a tentokrát očekávám, že to bude vcelku podobné. Je toho méně, ale náročné to bude i tak i když fyzikajelaska.

S učením mi pomáhají některé vychytávky, abych se neztratila v textu a taky abych věčně neutíkala od práce, což (buďme upřímní) je těžké, protože když se MÁTE učit a ještě vám nehoří za prdelí, je všechno zajímavější a důležitější i ta bílá stěna, já vím.

Ze života studenta: první semestr radiologie

Je to už nějaký ten pátek zpátky, co jsem první semestr ukončila, ale tak nějaký shrnutí bych napsat mohla - třeba nějaký zatoulaný čtenář touží stát se radiologem jako já, a tak ho bude zajímat, jaký je vlastně studium tohodle oboru. A někdo si to třeba rád přečte i bez toho, že by se chtěl po zbytek života zabývat fyzikou a rentgenovými snímky láska láska láska!.

Já chci žít, a ne přežívat.

Blogování mi chybělo. Občas se vypsat, postnout fotky i jinam než na instagram, okomentovat vyzkoušené produkty, napsat, co jsem viděla hezkého a kam jsem jela na výlet, jaké je moje studium vysoké školy a kam chodím ráda na kávu s dortíkem. Takový online deníček. 

Pamatuju si, že dříve to bylo fajn, bavilo mě to, tak proč se zase nevrátit a zase nepsat? 

Akorát ne na starý blog. Ten byl spíše o cvičení. O jídle. O životním stylu, který už tak moc neprožívám. I sem pravděpodobně možná napíšu něco o cvičení, hodlám přidávat mé oblíbené recepty, ale nechci na tom postavit celý blog. To už nejsem já. 

Za ten rok, co jsem na blog nenapsala ani čárku, se toho u mě hodně změnilo. Už nehrotím zdravý životní styl, čeho a kolik jsem snědla,  jestli jsem cvičila 6 dní v týdnu a jestli jsem si s kamarády nedala nějakou tu prasárnu a neměla pak výčitky...

Protože proč. Žijeme jen jednou a byla by škoda ten život strávit neustálým hlídáním se, odpíráním si zážitků a dobrot. 

Já chci žít, ne přežívat. A co vy? :) 

A o tom by měla být tahle moje stránka. Osobní. Ze života. 

Tak vás tady vítám, snad se sem budete vracet ♥